Klapot mých vlastních podrážek mě děsí. Běží za mnou a nejde mu uniknout, na vydlážděném chodníku se žene jako by mě chtěl předhonit. A já celá zpocená se skoro bojím, že se mu to podaří. Prchám vyprázdněnou ulicí, která je přes den tou nejrušnější ve městě a ani si nemůžu užít ten báječný pocit samoty.