Tajenka | Kecy

Nekecal! Jakto, že se to dozvím po takový době a jakto, že mě to rozhodí? Je to přece dávno za mnou. Podupané, zahozené, zpláchnuté. Růžový balónek, který jsem nechala uletět, protože stejně drasticky ucházel. Jenže zdá se, že něco zbylo. Nějaká jizva, co se skrývá pod oblečením, nebo na zádech, prostě tam někde, kde sem o ní ani nevěděla. A nakonec není se čemu divit. Protože díky tomu, že sem usoudila, že kecal, sem z toho celýho slavnýho měsíčního románku vyšla já jako husa, která si před ním po pár společných nocích sedla na prdel. Jenže dnes se jen tak náhodně dozvídám, že v tu dobu, kdy sme spolu seděli v baru opravdu zásadně řešil svůj život, chtěl si najít vážný vztah a prostě ty jeho řeči, které jsem ze začátku brala jako obyčejný balící fígle, ale po pár večerech jsem jim docela podlehla, byly pravda! Normálně jsem se do něj zamilovala a pak od všeho radši dala ruce pryč a nadávala si do naivních domácích zvířat.

A teď mi v hlavě lítá co by, kdyby a já si připadám, jako bych se vrátila v čase a celé se to zas točilo v tom šíleném, pohlcujícím víru. Jak kdybych zas byla v té situaci, kdy se to všechno dalo nějak ovlivnit. Ale cestovat v čase se nedá! Někdy je lepší nevědět!