nijak zvlášť

Nijak zvlášť se jí tam nechtělo. Bude tam sice plno lidí, plno známých. Ale vesměs jen ti, se kterýma se dá prohodit jen pár slov. Takové ty obvyklé fráze. Ti, se kterýma by si měla opravdu co říct tam budou v práci, takže na klábosení nebude čas. Nechtělo se jí ale sedět doma. Čím dál častěji se jí mezi myšlenky vedrala ta, že On už musí být dávno doma, že už je bezpochyby vyspalý a že už se měl sakra dávno ozvat. Tak se přece domluvili. Až přijedu, tak se ozvu. Snažila se uklidňovat, přece nebude žhavit telefon hned, jak se probudí. Nejspíš se ozve až zítra, až budou moct skutečně někam jít. Ale ta rýpavá myšlenka se k ní drala dál. Snažila se jí celou ovládnout. A tak se sebrala a jela tam. Když už nic jiného, tak se jí určitě podaří myslet na něco jiného a tuhle hloupou, drásavou a ničivou myšlenku vytěsnit. Odehnat ji od sebe jako otravnou mouchu.