zachycení štěstí

Po dvanácti hodinách ve škole konečně doma. Ale fofry pokračují. Sprcha a začít chystat večeři. Do toho se rozdrnčí telefon. To si teda pospíšil. Ale po schodech dolů klusám celá šťastná a natěšená. A taky s trochou obav. Do dnešního večera i přes přísné zákazy vkládám příliš mnoho nadějí a pozitivních emocí a bojím se aby mi do rána všechny ty vzdušné zámky zase nespadly. Během týdne své nepřítomnosti jsem si snad jakž takž něco ujasnila a získala si ten tolik potřebný odstup a bylo by výborné kdyby se mi podařilo si ho udržet. Večeři doděláme spolu a nepřestáváme mluvit. Škola, práce, zážitky posledních dnů . . . i když sme se vlastně rozloučili včera ráno. Mezitím se i vyjeví, jak to bude s dnešním noclehem a já jen jásám. Zkouknem animace, film a jeden díl seriálu a zhasínáme i poslední lampičku. Ale ke spánku vede ještě dlouhá cesta. Povídání, historky, vtípky, už klasická komedie okolo našeho sbližování. Ale když už se k tomu dostanem, tak to opravdu stojí za to. Je mi líto usínat, dokonce se i přes kousání do jazyka nakonec opravdu zeptám na pár nejasností a odpovědi mě tentokrát spíš uklidní. Získám pocit bezpečí. A noc je opět plná objímání a ruky v ruce. První ráno, kdy nemusíme nikam vstávat, kdy nespěcháme, kdy nikde nemusíme být. Je to krásné slunečné ráno plné povalování, dalších hovorů a bavení se. Když se konečně vykopem ven máme naplánovanou procházku.  Úžas nad přírodou kousek od civilizace. Svoboda. Chuť zvedat oči k nebi. Opalujeme se u kanálu na nějakém poli a já asi začínám věřit na kouzla. Minimálně na kouzelné dny a pocity okouzlení. Než nás přemůže mnohem primitivnější z pocitů - hlad. Ale na zpáteční cestě je odstraněn a opět už přetrvávájí jen vyšší hodnoty. Nečekaně jsme zpátky mezi mými čtyřmi stěnami a po nejrůznějších jiných činostech se konečně dostáváme i k tomu proč jsme přišli i když by to asi ani jeden z nás nepřiznal. Poprvé za světla, poprvé s pohledy do očí, poprvé tak, že ne, že by se to mělo. Konečně s mnohem více intimity, blízkostí nejen těl, s předehrou i dohrou a celkově jako hrou a zábavou . . . .A to je víc než by mě včera napadlo a než bych si vůbec troufla přát. . . . Takže večer, už sama, jdu ven a vychutnávám si pábení.