až posléz s šerem v jedno splynou . . .

Šla městem. Rušnou ulicí. Hluk kolem ní jako by se jí dostával i pod kůži. Splýval ji s krví a vířil jí celým tělem. Chaos a zmatek ovládl její mysl. Chtělo se jí brečet a smát zároveň. Na vše se prý dá dívat ze dvou stran. Ale rub a líc mohou někdy splývat. Panna a orel mohou být jedna bytost. A ona už tyhle zvraty přestávala ovládat. Jediným malým záškubem, nepatrným nervovým vzruchem se jí ze smutku stávala radost, z veselosti propukala v bolestný pláč, ze zasmušilého obličeje dokázala velmi rychle vytvořit usměvavou tvář. Narozena v dubnu, nejistá a proměnlivá jak aprílové počasí. Něco jako když bilingvilní člověk přechází plynule z jednoho jazyka do druhého. Ale je to výhra? Dokázala své problémy ledabyle hodit za hlavu a užívat si chvíle, která byla něčím vyjímečná a naopak - začít se trápit ve chvíli, kdy už by to nikdo nečekal. Den a noc ji často splývali. Její život se neřídil zákony světla a tmy. Někdy žila ve dne a spala v noci, záhy ale byla jejím dnem noc a skutečný den pak prospávala. A s jejími citovými vztahy ohledně lásky to bylo podobné. Jednou chtěla vše, pevný, vážný vztah se vším, co k němu patří. Věrohodný, neposkvrněný, čistý, s neotřesitelnými základy, plný vzpomínek a společných zážitků a s nadějnými vyhlídkami. Jindy nic než neomezenou svobodu a touhu dělat si, co se jí zrovna zamane. Odejít s tím na koho si ukáže a ráno se bez řečí ztratit v ranní mlze. Nepatřit nikomu a nikdy se nenechat zkrotit. A tak i pocity neskutečného štěstí, spokojenosti ve všech aspektech jejího nicneznamenajícího, titěrného života, chuť vychutnávat si vše, co je jí nabízeno plynule se mísili s frustrací, nespokojeností, dokonce dalo by se říci zhnusením ze života, s prázdnotou a pocity marnosti.