Nevědomost

Tak si myslím, že se žilo líp. Pod rouškou nevědomosti. S pevně zavřenýma očima. Všechno bylo tak nějak jednodušší. Nevědět, že nevím není zlý. O nic nepřicházím a svět se zdá tak jednoduchý. A pak přišel jeden a ty oči mi otevřel. Proměna. Z kukly na motýla? Z člověka na upíra? Tak jiné. A o tolik těžší. Prostě dívat se na svět čistýma, nezkaženýma očima a vidět před sebou a kolem sebe všechno to, co by vás předtím ani nenapadlo, nedošlo, nezaujalo, není lehké. Jenže je to nezvratný proces. Když už to víte, nejde si zas zakrýt oči a tvářit se jakože nic.