Nemám moc ráda cestování se spoustou věcí. Starat se o velké batohy, neforemné vystupování a nastupování, obtěžování ostatních lidí . . . Takže svým nečekaným nápadem strávit zimní dovolenou tam, kam jsem jezdila celé roky jsem si docela zavařila. Jet přes celou republiku vlakem každý se svou krosnou

Tak si myslím, že se žilo líp. Pod rouškou nevědomosti. S pevně zavřenýma očima. Všechno bylo tak nějak jednodušší. Nevědět, že nevím není zlý. O nic nepřicházím a svět se zdá tak jednoduchý. A pak přišel jeden a ty oči mi otevřel. Proměna. Z kukly na motýla? Z člověka na upíra? Tak jiné. A o tolik těžší. Prostě dívat